Čtvrtého července jsme strávili u Gene Youngblooda, který žije kousek nad městem ve velikém krásném domě se skvělým výhledem na všechny strany, takže jsme mohli sledovat ohňostroje dole v údolí. Gene je velice aktivní a pracuje nepřetržitě na několika projektech zároveň; včetně knihy o zakladatelích Electronic Cafe International, Kitu Gallowayovi a Sherrie Rabinowitz, sbírky vlastních textů z šedesátých let psaných pro Los Angeles Free Press, knihy o Georgi Kucharovi (jehož DVD sérii nedávno publikovala VDB v Chicagu) a na vlastních pamětech, nazvaných „The Autobiography of the Image“. Mluvilo se hodně o nástrojích, lidech a politice. Všechno tam vypadalo zvláštně nereálně v tom večerním slunci.
/to fotil Woody/
Santa Fe je převelice zajímavé město s téměř vesnickou atmosférou (akorát že tam lidé nejsou vidět na ulicích) a s neobvyklou koncentrací kreativních lidí: v Santa Fe Institutu zkoumají komplexitu, College of Santa Fe je zaměřená na umění a humanitní vědy, galerie SITE teď hostí bienále (a předtím retrospektivu Steiny, kterou jsem žel propásla), je tam nesčetně galerií a muzeí (antropologických, lidového umění, či malířky Giorgie O'Keeffe), točí se tam filmy (nejnověji například Tahle země není pro starý bratří Coenů), jezdí tam samozřejmě turisté... Je to nejstarší hlavní město v USA a stojí tam údajně nejstarší americký dům.
V Center for Contemporary Arts (www.ccasantafe.org) byla výstava Thomase Ashcrafta zvaná „Codices : Heliotown“, sestávající z rozkošných modelů imaginárního kosmického města; Thomas se zabývá také „elektrorecepcí“ s využitím upravených rádiových teleskopů, pomocí nichž přijímá elektromagnetickou energii, vyzařující periodicky z Jupiteru... (www.heliotown.com)
Další den byla prezentace Davida Stouta a Coryho Metcalfa v nově založeném centru Santa Fe Compex (http://sfcomplex.org/wordpress, jeho cílem je propojení umělců a vědců a název zřejmě odkazuje ke studiím komplexity; zrovna tam probíhala docela zajímavá výstava stereoskopického umění a hologramů). Nejprve mluvila historička umění Christina Cogdell o eugenice ve spojení s designem a architekturou. David Stout pracuje s videem od šedesátých let, využívá hodně analogového a digitálního šumu, nyní s Corym vytvářejí audiovizuální performance, cosi jako genetické umění, které tvoří sebe-organizující se struktury. Nejnovější věci využívají matematické zpětné vazby aplikované na nejjedodušší struktury a vytvářející 3D rotující objekty (připomněly mi trochu rotující kouli, kterou Dan Sandin představil v CAVE v IIM). Následovníci Steiny a Woodyho, dá se říct. Navrhla jsem Davidovi, že by přijeli do Prahy, až budou mít cestu do Evropy. Mám audio nahrávku prezentace, kterou se chystám přepsat.